🏳️‍🌈

Jitka Smutná

Herečka, Zpěvačka

16. 4. 1952

🇨🇿 Česká republika

Bývalé vztahy:

Petra Braunová

Motto

Být lesbou není žádná strašidelná věc. Strašidelné je jen to, když člověk musí celý život něco předstírat.

Životopis

Jitka Smutná se narodila v Praze. Po studiích na DAMU působila v Pardubicích a Ostravě, než se stala dlouholetou oporou Národního divadla a později Městských divadel pražských.

Desítky let žila v klasickém manželství s kameramanem Jaromírem Nekudou, se kterým má dvě děti. Přestože svou orientaci v soukromí vyřešila dříve, veřejný coming out udělala až v roce 2012, v šedesáti letech. Stala se tak historicky první českou herečkou starší generace, která otevřeně přiznala vztah se ženou. Jejím impulsem byl několikaletý vztah se spisovatelkou Petrou Braunovou, se kterou se seznámila při práci na společné knize. Jitka svou upřímností zbořila tabu o tom, že coming out je jen záležitostí mladých, a stala se ikonou pro queer lidi v pozdním věku.

Po rozchodu s Braunovou v roce 2017 si své soukromí více střeží, ale zůstává hlasitou zastánkyní práv LGBT+ komunity a pravidelně zahajuje festival Prague Pride.

Ocenění

2005
Cena Thálie Nominace za roli v inscenaci Naši furianti (Národní divadlo).
2021
Cena města České Budějovice Za celoživotní přínos v oblasti kultury a umění.
2023
Pocta Prague Prid Ocenění za odvahu a přínos pro viditelnost LGBT+ seniorů v Česku.

Zajímavosti

Coming out v roce 2012 udělala proto, aby už nemusela na veřejnosti svou partnerku zapírat jako „pouhou kamarádku“.
Píše vlastní písně, hraje na kytaru a s dcerou Terezou Nekudovou vystupuje v hudebních recitálech.
Je autorkou autobiografické knihy Můj táta byl, kde se vyrovnává s rodinnou historií.
Hraje v nekonečném seriálu Ulice, kde její postava patřila k nejoblíbenějším i po jejím přiznání orientace.
Aktivně podporuje kampaň Jsme fér za manželství pro všechny a často vystupuje v diskuzích o toleranci.

Výroky

Netušila jsem, že mě potká tak prudký cit, navíc v pokročilém věku. Taková věc se nedá dlouho skrývat, musíte s barvou ven, takže jsme v roce 2009 udělaly veřejný coming out.

Coming out byl svým způsobem protest. A taky jsem za něj dostala „spravedlivou“ odplatu. Ne všechna periodika jsou seriózní a označení „nejslavnější česká lesbička“ mě opravdu nadzvedává. Je to urážlivé, i když to některá média považují za pochvalu. Po takové tedy opravdu netoužím. Jen v dnešním světě považuju za naprosto přirozené, že jsou lidé, kteří žijí jinak než v heterosexuálním páru.

Říká se, že v každém člověku je zastoupena mužská a ženská stránka. Ve mně se tyto póly vyrovnaly a zažívám příjemný pocit harmonie. Být lesbou není žádná strašidelná věc a moje přiznání pomohlo i lidem kolem mě. Třeba maminkám, aby přijaly své jinak orientované dítě. To jediné mě smiřuje s nevyžádanou pozorností. Musela jsem i něčím zaplatit, ale pokud je člověk nějak známý, má víc příležitostí pomáhat. A to je dobře.

Žila jsem hezký život. Bezvadný. Pak ale stačilo zamilovat se do ženy a bylo to v mžiku jasnější než všechno ostatní.